May 2012

Pojďte, vytasíme zapalovače!

27. may 2012 at 14:07 | Lorraine of the Damned |  Šiblý řechtající se kůň.
Nekonečné šílenství, radost, šílená radost, přípravy, plány, šílené plány, šílená mysl...

Nic se nezměnilo, za těch týdnů co jsem nepsala mi v hlavě uvízlo dost nápadů, ale jakmile jsem začala psát, všechny mi přijdou pitomé, takže zase nic. Nemůžu se soustředit, nemůžu psát, strašně jsem se těšila, dokonce jsem si nabila foťák,
jenže bych se tam nevešla a stát čtyři hodiny? Pche, nikdy. I když bych se nejradši rozběhla a skočila do davu, tak jak to určitě dělá ona. Jenže jí chytnou fanoušci, mě by chytl asi jen táta.

"Mamíí, tatíí, sedmnáctýhočervnajevPrazeEvanescenceajábychtamhrozněchtěla,pjosímpifdso."

Takhle to vypadá, když se na něco hrozně těším, ale ani nevím jestli tam pojedu. Přiběhnu, vychrlím ze sebe větu, kterou jsem jen těžce poskládala v hlavě a snažím se dělat psí oči...jenže, celý koncert se stojí, čtyři hodiny, jako z těch záběrů z koncertu, lidi tam stojí, při smutné písničce vytasí zapalovače a mávají rukama, při rychlé, energické písničce skáčou, jak o život, takže není nic vidět. A přesně takový je ten koncert v Praze. Chtěla bych tam, fotila bych jako blázen, skákala tam, zpívala, řvala jako blbá fanynka. Na druhou stranu by mě tam lidi ušlapávali, šlapali mi na nohy, nic bych neviděla, tudíž bych nic neviděla, nezpívala bych, protože by mi do pusy lítaly vlasy jiných lidí a já bych se tam dusila.... Jenže já tam prostě chci! Chci fotky Amy, Terryho, Tima a všech ostatních, chci video jak tam zpívá a plácá si s fanoušky z pódia. Ale nechci přijít o hlas a nechci ohluchnout. Pojedu jindy, jestli bude. Musí...


Jako malí, s pampeliškami.

6. may 2012 at 11:02 | Lorraine of the Damned |  Bláznivá fotografka.


Když jsem se pohodově válela v trávě, a snažila se vyfotit brouka, který se mi zdál fotogenický. Jenže uletěl.