December 2011

Opak je pravdou.

10. december 2011 at 20:06 | Lorraine |  Povídky.

Vyběhla ze dveří sirotčince, v očích slzy, v bledé, křehké ruce, sirky, které svírala velmi pevně. Studené sněhové vločky, se jí vplétali do zrzavých vlasů, které měla zapletené do dvou copánků a svázané černými mašlemi. Protáhla se malým okýnkem ve společné koupelně a seskočila na kluzkou zasněženou zem. Po celém těle cítila zimu. Stoupla si před vchod a zapálila jednu sirku.
Když jsou Vánoce, máme být spolu, ale s kým má být někdo, který o rodiče přišel při požáru nebo autonehodě? Má slavit Vánoce s plyšáky? Vhodila sirku do popelnice s papírem, která se nacházela před vstupními dveřmi. Když jimi procházela poprvé, myslela si, že všechno bude dobré, ale opak byl pravdou, protože opak je vždy pravdou. Nadšeně pozorovala, jak se nebezpečný oheň rozestoupil od popelnice na dřevěný trám u dveří. Listy květiny se zkroutily teplem, jako když zapálíte svíčky. Po chvíli se požár rozšířil po celé budově. Sledovala, jak se lidé snaží vyběhnout ven, ale dveře jsou zamčené, viděla jejich vyděšené výrazy. To jí na tváři vykouzlilo úsměv. Naposled si prohlédla budovu, kde byla uzavřená pět let. Teď byla volná…
Lorraine

22. 11. 2011 - Na exkurzi v Praze

7. december 2011 at 20:40 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
Exkurze se třídou: 22. 11. 2011 jsme se třídou (a s béčkem) byli v Praze. Co se týče cesty vlakem, jedním slovem děs! Bylo tam fakt vedro (a to mě je věčně zima) a hrozně málo místa. S holkama jsme si házeli míčkem, ale kdo by si chtěl celou dvouhodinovou cestu jenom házet míčkem? Kluci volali na cizí čísla a nalhávali lidem, že vyhráli v loterii a tak. Přestali s tím, když jim jeden chlap řekl, že jim dá do držky, nebo že zavolá policii (prý si mají vybrat). Po nekonečné cestě jsme vystoupili a poté jsme obešli tisíce památek (nepodstatné!) Nebo jo, podstatné. Byli jsme v chrámu sv. Víta, v muzeu, ve Zlaté uličce, v Daliborce, u Orloje, na Karlově mostě (ten jsme jen přeběhli) a pak na Václavském náměstí (promiňte za spisovnost). :D Byla to celkem nuda. Poté jsme navštívili McDonald's, kde jsme se nadlábli. Když jsme jeli zpátky, šli jsme po chodníku a nějaký pes ten chodník použil místo záchodu. Přímo uprostřed byli všechny ty produkty a já jsem se v tom málem prošla, jako modelka na molu (naštěstí mě kamarádka odstrčila a mé boty přežili ve zdraví). Zastavili jsme se v knihkupectví, kde jsem si vyhlídla jednu knížku pod stromek. Poté jsme jeli vlakem domu. Byla to sranda, protože v celém vlaku nesvítila světla. Učitelky tudíž nevěděly, jestli jsou u kluků v kupé jen kluci, nebo jestli se tam nevmáčkla holka. :D Poté k nám do kupé přišel nějaký Japonec, který když viděl, jaký tam děláme bordel, zvedl se a řekl: "Ladies, please!" a odešel. :D Ale vydržel to tam s námi dlouho… Jsem docela ráda, že už to mám za sebou, ale nejradši bych vyhledala toho Japonce a omluvila bych se mu (vtip!) :D

Sněží! Co jiného si přát 7. prosince 2011, kdy ještě nepadla jediná vločka, než to, aby místo
studených kapek deště začalo pořádně sněžit? Chtěla jsem co nejrychleji vyběhnout ze dveří naší školy a začít se koulovat se spolužáky! (bahnem?) Jenže než skončila hodina, bylo po sněhu. Zbytek dne mi zkazila angličtina, protože musím sedět vedle M., který se mimochodem hrozně roztahuje. Kdyby psal alespoň hezky, abych mohla sem tam nějaké to slovíčko opsat, ale to on né, on musím psát jak prase a jako náhodou si celý sešit zakrývat rukou (a já myslela,
že budeme spolupracovat)! Mimochodem dnešní den si musím zapsat,
objevila jsem totiž zkratku, kterou se jde do školy rychleji.
Jsem vlastně něco jako druhý Kolumbus! (ne! Nepřeháním!) Jinak je život docela nuda až na to, že jsem se málem v tělocvičně (tedy na školním pozemku) zabila na kruzích. No jo, řeknou vám: "Teď se rozhoupej!" a když se houpete pořád říká abyste se houpali víc a vy pak vyletíte někam do nebe. Legendární Lorraine