October 2011

Roztomilá obyvatelka lesa.

31. october 2011 at 18:39 | Lorraine |  Bláznivá fotografka.









Lorraine

Neplánuj si růžovou budoucnost, protože budeš zklamaná!

28. october 2011 at 13:00 | Lorraine of the Damned |  Povídky.
Povídá kamarádka kamarádce: "Chtěla bych jít po základce na gympl, mít tam samé jedničky, se všema se bavit a být nejlepší ze třídy. Potom bych chtěla jít na vysokou, odstěhovala bych se do Prahy a každý den se tam procházela, v ruce bych měla skicák a kreslila. Kreslila bych tak dlouho, až bych byla nejlepší v České republice! Dostala bych hodně peněz, a dokončila bych vysokou. Poté bych si koupila velkou vilu někde u Prahy a měla bych s panem Dokonalým dvě dokonalé děti. Holčičku a kluka. Pak bych jela do Londýna a tam bych vyhrála tři miliony ve sportce. Nakreslila bych tam ten nejnádhernější obraz, který si můžeš představit, a zbohatla bych ještě víc. Pak bych se vrátila do ČR a hned bychom se stěhovali do Londýna. Moje děti by vystudovaly nějakou uměleckou školu a dcerka by byla nejlepší v angličtině. No jo, a pak bych své peníze utrácela v různých obchodech a kupovala bych svým dětem vše, co by chtěly!

Druhá kamarádka na to: "No ty vole, probuď se!"
Lorraine

Nelítostný souboj.

11. october 2011 at 19:20 | Lorraine |  Bláznivá fotografka.



Lorraine

Život bez elektřiny.

3. october 2011 at 14:15 | Lorraine
Život bez elektřiny říkáte? A to přežijeme tak, že si jídlo budeme skladovat v jeskyních, kde je zima, že se budeme shromažďovat celé město u jednoho ohně a ohřívat si maso? Budeme svítit svíčkama, kterýma následně podpálíme dům? Možná bych rovnou mohla říct, že vrátíme do pravěku ne? Nebyli by televize, počítače, rádia, mobily bysme nemohli dobít, jelikož bysme asi ještě neměli zásuvky? No...zkrátka by to byl úplně jiný život, než tento, který nás tak trochu rozmazluje. Nikdo by neznal facebook a lidé by venku běhali s cedulkama, na kterých by byla fotka a pod tím nápis: To se mi líbí! Dříve přece, ale také neměli elektřinu a nikdo si nestěžoval. Nevěděli, co to je, ani nevěděli, že další generace nebudou moct bez mobilu ani sejít ze schodů. Vrátili bychom se ke kořenům našich předků, lovili bysme zvířata, využívali denního světla, svitu měsíce v noci. No zkrátka by to bylo dobrodrůžo. Jen si to vemte, ráno nás vzbudí budík (telefon, rádio, rodiče - nejsou na elektřinu /škoda) a my vstaneme, když je tma tak rozsvítíme. Pak jdeme do kuchyně, nalejeme vodu do varné konvice, vytáhneme z ledničky mléko, hodíme ho do mikrovlnky (ne doslova, a samozřejmě ho nejdřív nalejeme do misky) vytáhneme cereálie, vodou z konvice zalejeme pytlíček čaje v hrnku, mikrovlnka cvakne, vytáhneme mléko a dáme do něj cereálie, nebo hodíme tousty do toustovače a jdem jíst. Poté se oblíkneme, vytáhneme vyžehlené oblečení a jdem do koupelny. Tam se umejem vyžehlíme, nebo si nakulmujeme vlasy, vyčistíme si zuby a jdem do školy. Počítače, světlo, teplý oběd, přijdem domu, počítač, telka, tousty, pak rozsvítíme a jdem si číst. Dobrou.
Den bez elektřiny? Nepřežila bych to, už jen v zimě musíme topit! Kdyby však lidé elektřinu neznali, taky by bez ní žili, prostě jsme si zvykly, no! Museli bychom.

Mimochodem, kdyby nebyla elektřina, neměla bych blog, ani nikdo z Vás, nečetli byste tento článek, nesvítili byste si u toho, neposlouchali byste u toho hudbu...počkat? Co to zase melu? Nesvítili bysme si u toho...

PS: Momentálně poslouchám Nirvanu, piju teplý čaj.

Zrada? Útěk!

1. october 2011 at 12:32 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
Zasloužíme si to? Nesnáším kamarádky, nesnáším je, protože jsou kruté! Nejradši bych se někdy bavila s klukama! Před minutou, jste si řekly, že jste nejlepší kamarádky na do smrti, před minutou jste se spolu smály. Jenže hned, co zajde za roh, pomluvy se šíří rychle. Slíbíte si, že něco spolu uděláte (nebudu říkat co), nebo, že se spolu něco vymyslíte, ale ona to řekne jiné své "kamarádce", která ji za rohem pomlouvá a nápad, který si spolu vymyslely, udělá s jinou.

Nikdy nebudu mít pravou kamarádku, který by se semnou bavila už od první třídy, protože první třída už je za mnou a kamarádka, která semnou seděla v první třídě v lavici, se odstěhovala. Nemám si s kým povídat, nikdo mě neposlouchá, někdy si připadám, jako bych mluvila do nějakého hlučného davu. Ona stojí až na konci, má sluchátka! Nebo něco řeknu a ona myslí úplně na něco jiného, na něco, o čem mi nechce říct, protože o tom mluvila s jinou. S ní!

Nebudu říkat jméno, mohla by si to přečíst. Dělá, jako bych byla neviditelná, jen mě...využívá? Opravdu jsem jako hadrová panenka? Možná, ale už nechci být. Nepřečte si to tu, myslím, že dělá, jako že můj blog nezná, to mi nevadí, je to její názor, ale ví že nějaký blog mám, jen se snaží...ale to už tady bylo! Chci jen říct, že TY moc dobře víš o kom mluvím!