September 2011

Rozkvetlá lípa.

20. september 2011 at 15:00 | Lorraine |  Povídky.
Tohle přeci musí být sen! Chci se probudit! Chci, chci strašně moc, proč to nikdo nechápe? Já už nechci být uvězněná!

Uvězněná! To je ono, jak to jen myslíš? Uvězněná v místnosti, nebo ve svých myšlenkách? Ve snu, ze kterého se už nikdy neprobudíš. Už nikdy nebude všechno při starém, nikdy! Chápeš?

Nejsem uvězněná v myšlenkách, ani v místnosti, ten sen mě uvěznil. Počkat? To se mi nezdá?

Už nikdy nebude všechno při starém, nikdy! Chápeš?

Jo, chápu, rozumím ti vše, co říkáš, i když neposlouchám! Kdo jsi?

Slza ukápla na rozkvetlou zem a Viktorie si přitáhla kolena blíž k tělu.

Jsem Tvůj vnitřek! Já…já jsem ty! Musíš se s tím vyrovnat, prostě musíš! Smiř se s tím, už ho nikdy nepolíbíš, nepohladíš, nikdy ho neobejmeš a nikdy ho už neuvidíš! Musíš si to uvědomit. Musíš s tím žít a ne jenom sedět na louce a vzpomínat!

Hmm, tak ty seš já? Tak to bychom měli! Fajn tak si sednu na lavičku, když to tak chceš!

Zvedla se a rozeběhla se k lavičce, která stála uprostřed velké louky. Slunce pálilo. Rozhlédla se kolem. Pod rozkvetlou lípou stála osoba. Byl to muž. Otočil se a vrhl na ni šťastný pohled. Poznala v něm svého bratra.

Ty víš, jak vypadá rozkvetlá lípa?

Jak víš na, co myslím? Jsi horší než ten sen! Vím, vlastně, si myslím, že vím, jak vypadá!
Viktorie uvědom si, že nic nezměníš! Všechno si představuješ!

Jak to zrovna ty můžeš vědět? Kde vůbec jsi, nevidím Tě!

Mě nemůžeš vidět! Vím to! Vím o tobě všechno, umím všechno!

Vrať mi ho! Vrať mi mého bratra!

Nemůžu, nejde to! Není to on, pod tou lípou nestojí! Je to jen tvá představa. Všechno si představuješ!

I tebe?

Ano, i mně!

Ticho nikdy nebude, když tu budu já!

19. september 2011 at 10:25 | Lorraine
V místnosti bylo velké ticho, ale vydrželo asi jen dvě vteřiny, protože se přihnala Lorraine a vykřikla (jako obvykle) "Hale děcka? Není tady nějak ticho?" Dvě vteřiny ticha skončily. Proto Vám říkám, buďte rádi, že mě neznáte.

Neumím chvilku mlčet, proto když jste poblíž mě, nikdy nepočítejte s tím, že si budete moct v klidu zavolat. Je to totiž nemožné! Na školách v přírodě, chodím dělat dřepy, protože v noci kecám s holkama, ale všichni to berou tak, že je schválně budím. Při hodině mě neustále napomíná učitel (hlavně o fyzice a o zeměpisu). A divíte se? Vždyť to jsou strašně nudné předměty! Fyzika teda rozhodně, jenže ten nový učitel má snad uši a oči všude! Je to hrozné, třeba píšeme něco do sešitu, já poprosím sousedku v lavici o gumu, nebo tužku - to je snad jedno ne? - a učitel se hned otočí a zaměří na nás. Dělám, jako by se nic nestalo a píšu dál, jenže to je problém, celou hodinu nás SLEDUJE JAKO OSTŘÍŽ! - A sakra, odskočila jsem od tématu. Nejde být prostě celou hodinu ticho! Nechápu to.

Mimochodem, co by dali hluchoněmí lidé za to, kdyby mohli slyšet nějaké zvuky, nebo kdyby mohli mluvit? Já osobně, kdybych byla němá, asi bych se zbláznila! Neumím nemluvit, mluvím, pořád, když jsem doma sama, broukám si, když někam jdu sama, broukám si nebo si povídám sama pro sebe, v noci mluvím, při jídle mluvím, při nasazování rovnátek mluvím, mluvím, mluvím, mluvím, budu mluvit úplně všude, ale nikdo s tím nic nezmění. Nezmění to zalepení pusy, nezmění to, když budu viset hlavou dolu, nikdo mou upovídanost nezmírní, i kdybych chtěl tak strašně moc - jedním slovem ne, nezmění! Vím, že to někoho strašně otravuje, je to ale jeho názor, mě mluvení třeba baví! :D Je to jeho názor tak ať mě s tím neotravuje, musí se zkrátka smířit s tím, že v mém okolí nikdy ticho nebude (no dobře jeden člověk mě dokáže ztišit - matikářka!) :D Nesnáším ticho, ticho mi přijde smutné takové mrtvé, jako na pohřbu, tam je taky ticho. Ticho je takové zarmucující, teď když píšu taky není ticho. Tak hlavně hučí počítač, pak hraje hudba, z venku slyším auta a popeláře a ke všemu ještě mlátím do klávesnice - tomuhle se ticho říkat nedá!

Teď mě napadlo, znám jedno místo, kde nikdy nebude ticho (no, možná o matice, ale stejně o tom dost pochybuju) ticho nikdy nebude…Tadá - v naší třídě! I kdybyste se snažili, nikdy tam ticho nebude, N-E-B-U-D-E-! Když si budete myslet, že je konečně ticho, stejně si dřív nebo později někdo zívne, kýchne, někomu něco spadne, ať už tužka nebo guma - není ticho. A proto říkám - žádné ticho, pořádný hluk!

Mimochodem, ticho že léčí? Dovolte mi, abych se zasmála, ale ne nebudu se smát, pořád ještě mě bolí v krku. V každém případě, kdybych si teď lehla a bylo by totální ticho (což by nebylo) tak by mě to správně mělo vyléčit ne? :D Ne dělám samozřejmě srandu.

Měním se, tak si to laskavě uvědomte!

17. september 2011 at 17:35 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
V mém pokoji, který mi všichni (spíš všechny) závidí kvůli velikosti, na velké stěně naproti palandě visí obraz. Obraz je v bílém rámu a obrázek? Myš co stojí jako člověk, má protáhlí čumák a je oblečená v kalhotách (jako Krteček), ale jen s jednou kapsou. Pod kalhotami má tričko s dlouhým rukávem, které pochopitelně s modrými kalhotami perfektně ladí! (smích) Vedle myši je malé růžové prasátko s černými skvrnami. Nad myši je zas pro změnu motýl, vosa a pták, přičemž motýl a vosa jsou skoro stejně velké jako pták. :D Pozadí je žluté a zem? Zem nikde, myš s prasetem zkrátka stojí ve vzduchu. Zapomněla jsem se zmínit o jablkách, které jsou z poloviny zelené a z druhé poloviny červené (taktéž létají ve vzduchu). Tak, to je asi všechno co jsem chtěla vyjádřit jednou větou, ale bohužel jsem se nějak rozepsala. Víte co je na tom obraze to nejúžasnější? Už tam v říjnu (teda doufám, že v říjnu) nebude! Místo něj tam bude nádherná, přenádherná mapa světa. Nejdřív jsem chtěla tu samou, jako máme ve třídě (je krásná a velká akorát), ale hned se tato myšlenka rozpustila, kdybych mapu měla totiž hned naproti palandě, ráno by se mohlo stát, že se probudím, kouknu se na mapu a budu si myslet, že jsem ve škole! :D

Když už jsme u té školy, tenhle rok mi (zatím) přijde lepší než v šestce! Nevím proč, ale je to tak. Asi je to tím, že všechny (minulý rok) nové spolužáky už znám a taky to může být tím, že si mě konečně pár učitelů oblíbilo. Cítím zkrátka, že tento rok, bude daleko lepší než minulý! Počkat, necítím, jsem nemocná a mám ucpaný nos, chtěla jsem říct, že si MYSLÍM, e tento rok bude lepší!

Poprvé za tento školní rok jsem nemocná, což znamená omluvenka v žákajdě! Ach jo a já jsem si říkala, že se pokusím mít letos jen maximálně 10 omluvenek - vzdávám to. Jsem nemocná kvůli jedný blbce! (nebudu říkat, kdo to je, ale když jsem na ní čekala u školy v té zimě měla skoro 20 minut zpoždění a když mě viděla ani nepozdravila)!

Včera jsem se koukala na Harryho Pottera (i když ho znám nazpaměť). Strašně mě deptá, že Rowlingová nechala umřít Siriuse! Jak jen mohla? Vždyť je to nejlepší postava! :) No, ale já to nezměním, takže se tím přestanu deptat (no, ale v 6ce umře Brumbál)!

Vy, co jste vydrželi skoro dokonce článku, si ještě přečtěte tohle: TŘÍDÍM PAPÍR! Mám papírovou tašku v pokoji a včera jsem začala vyhazovat vše papírové, co nepotřebuji. Našla jsem několik tisíc papírů, o kterých jsem ani nevěděla. Zmuchlané papírky (dopisy co si házíme po třídě), moje první klavírní noty, písanku z první třídy prostě toho bylo fakt moc hodně. Už mám skoro dvě kila (jenom)!

Ne, děkuji, nechci! Odcházím.

1. september 2011 at 10:13 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
Rozvrh, růžová žákovská (fuj!), hádání o místa v šesté lavici u okna a všechno ostatní (včetně ušlapání u skříněk.) Stejně sedíme v šestý u okna my (jako vždy)! Tomu se říká první den v sedmičce! Rozvrh je mimochodem docela dobrý. Až na pondělí odpoledku (kterou máme jednou za čtrnáct dní) a v úterý máme osm hodin! Nejenže nám zkracují život, ale také máme ploché zadky (od věčného sezení!)

Máme tři nové učitele, fyzikáře, angličtinářku a zeměpisáře! Nejhorší bude asi fyzikář! Zeměpisáře nemáme a angličtinářku budeme mít na dvouhodinový seminář, který je ve středu. Těším se docela na zítra (bude hádka o učebnice!) V žádném, ale v žádném případě se netěším na úterý, tento den totiž…nenuťte mě to napsat, prosím! Musím se někomu svěřit, musím - začínáme…se…co?? UČIT!! :D Což není k smíchu, ale já se musím smát! Nevím proč, ale směju se! :D Mimochodem, pro nás přehrabače jídel (jako, že se šťouráme v jídle) je nejlepší pondělí! Pátá a šestá hodina - to je čas, který máme na oběd. Ehm…potom je tělocvik. :( Jak můžou dát sedmou a osmou hodinu tělocvik? Vždyť všichni chcípáme únavou! Jestli to nezmění, tak asi budu člověk, kterého obětují k vybití! Bože, začínám cvokatět. A proč? To si prosím domyslete… Upřímně řečeno, těším se tak maximálně na dějepis a na semináře (angličtina).