August 2011

Charlotte & Lorraine.

31. august 2011 at 16:37 | Lorraine |  Bláznivá fotografka.
(17. srpna 2012 - další z debilních článků, ale jsou to vzpomínky na jednu osobu, a kdybych tyto články smazala, nemohla bych se smát,tomu jak jsme blbly, jaké jsme fotili fotky, co jsme říkaly....)

Neskutečně inteligentní!




Můj příběh (jenom můj! Rozumíte?)

30. august 2011 at 12:07 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
Jednoho krásného jarního (nepamatuji si, jestli slunečného, nebo deštivého) dne, se narodila císařským řezem malinká uřvaná holčička, které dali jméno (vymyslel tatínek) Terezka. Terezka rostla a rostla, ale pořád strašně brečela, i když nikdo nevěděl kvůli čemu. Rodina bydlela v Neštěmicích v bytě 1+1. Poté se z toho maličkého bytu konečně přestěhovala. Byt si rodina vyhlédla na Klíši, kde bydlí dodnes.

Léta plynuli a Terezce byli 4 roky a to je čas do školky. Ve školce se po obědě, jak říkaly "hajalo". Ten kdo byl až do oběda hodný, nemusel spát a mohl si vedle hrát s legem. Jenže to se mi stalo jen jednou, protože vždy při obědě jsem vjela židlí do uličky a zařvala jsem: "Prosím, přidat!" no a to byl konec legu. Také jsem ve školce chodila na roztleskávačky, chodila bych tam klidně dodnes, ale když jsme byli na školce v přírodě (která mimochodem byla na 21 dní a stála 4500 Kč) hned první den jsem zvracela, kvůli tomu, že jsem měla hodně buchtiček se šodou. :D Odjela jsem domu a peníze nám nevrátili. Myslela jsem si, že celá naše školka, když půjde do školy, půjde do stejné třídy. Nakonec šli semnou do třídy (a školy) jen tři kluci. Jo a Kája, ale ta je v Béčku.

První školní den, jsem na sobě měla krátké bílé šatičky (ááách) a měla jsem ten veliký kornout. Nevím přesně, jakou měl barvu, ale myslím, že na něm byli sloni. Jenže o prázdninách jsem měla potetované ruce těma dětskýma tetovačkama z kostíků a různých jogurtů. Babička hned řekla, že to zkazí celou fotku, a tak na každé fotce z prvního školního dne jsem natočená tak, aby tetování nebylo vidět. Je to stejně babičky vina! Ona mi kupovala ty kostíky a ostatní takže vlastně kvůli ní mám zkažený první školní den! :D Vždy když to babičce nenápadně připomenu, dělá, jako že si nepamatuje (ale pamatuje, to mi věřte!)

No ty třídy snad popisovat nemusím nebo jo? No jediné co vím naprosto přesně, že 1. Listopadu ve třetí jsem dostala svou první trojku! :D - No a víte, kde jsme teď? V pitomý, šestý třídě (teď už skoro sedmý)! Sedím tu na židli, jim těstoviny se sýrem a poslouchám Evanescence. Píšu téma týdne, co zadali na blogu a náramně mě to baví! Jsem Tereza (ne Terezka!) Vlastně jsem Lorraine!! :)

Od mobilů v kapse k důchodcům.

29. august 2011 at 19:04 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
(17. srpna 2012 - I když je tento článek strašný, musím ho tu nechat, jsou to vzpomínky, vzpomínky na krásný čas s jednou osobou, kamarádkou... změnila se.)

…"Hele! Sáro, víš o tom, že když nosíš mobil v kapse, budeš mít poškozený spermie?" :D
Chvilka velkého ticha a najednou Sára vyprskne smíchy. Škoda však, že neměla v puse colu nebo třeba mléko, to vyprsknutí by totiž mělo daleko větší efekt! "Já nejsem kluk!" vyžbleptne ze sebe Sára a tlemý se u toho jako žába. "Ne? Škoda." Odpoví její šiblá kámoška co se pro změnu řechtá jako kůň. :D Ale stejně, měli jste jí vidět, jak si ho rychle vytáhla z kapsi. No jo. Vlasy jsou sice důkazem její ženskosti, ale co když má třeba paruku? (Sorráč Sári, ale tento článek je celý o tobě.) No podrobněji se v tom štrachat nebudu, ale docela mě štve, že nevím kdo je moje kámoš/ko/tlemýcí/se/žábo/kůň/! :D Zkráceně je KÁKOTLECÍBOKŮ. :D Prostě, rychle jednoduše řečeno, Sá…pardón kákotlecíboků z toho měla infarkt (teda má infarkt) nadosmrti. Určitě se tomu z posledních sil na smrtelné posteli (nebo křesle teď nevim) začne tlemit a místo coly a mléka na mě vyprskne (vyplivne) zubní protézu. Doufám, že umře dřív než já (promiň), ale já to chci vidět. Kdybych první umřela já, bylo by to totiž její vinou! :D

Když už mluvíme o zubních protézách, dneska jsme byli nakupovat ve stařeckém KAUFLANDU (věřte mi, byla jsem ta dotáhnutá násilím!) U toho cenovače (nebo co to je? Váží se tam třeba česnek a pak tam ťukneš na tlačítko s nápisem česnek a vyjede cedulka a ta se nalepí na pytlík). :D No prostě, říkejte si tomu, jak chcete, pro mě to byl, je a bude cenovač (bože proč mi ten Microsoft Word nechce přijmout slovo cenovač?). :D No, tak u toho cenovače stál starý pán. Stál tam fakt dlouho a nemohl najít "keříková rajčata". Mě už bolely nohy tak jsem se zezadu připlížila a ťukla jsem na "rajčata keříková". Chlap byl spokojenej, ale já ne. Když jsem tam šla zvážit další, ovoce doslova mě ZABLOKOVAL VOZÍKEM a byl u cenovače první! No a pak zase zkoumal cedulky (divím se, že si nešel převážit ty rajčata.) Je mi jich docela líto (těch důchodců). Chudáci skoro nevidí, třeba i neslyší a blbý (ano! Blbý) puberťáci je okrádají a v nějakých případech mohou bezbranní zemřít. Puberťáci, kteří za chvíli budou také důchodci, a jak by jim bylo, kdyby je někdo okradl důchod a ještě jim něco zlomil?
Mohla by se třeba založit strana pro ochranu důchodců. SPOD. No možná by byl dobrý třeba takový klub KáKoTleCíBoKů. :D
Šiblý řechtající se kůň Lorraine of the Damned