Titulek článku nesmí být prázdný.

29. october 2012 at 15:25 | Lorraine
Asi už jste si všimli, s blogem je konec, tentokrát úplný konec. Pokud by někdo chtěl nový blog, napište si - theresinus@gmail.com - nic moc...
 

Jü-su... Jü-su... co jsme to za lotry?

27. august 2012 at 15:58 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
(pár základních faktů o mně, které byste měli vědět)

Jsem neskutečně hlučnej typ, je mě pořád slyšet. miluju komedie, miluju, když se někdo směje, začnu se smát taky. Někdy si říkám, že mě lidé v mém okolí musí bát, jsem divná. Má povaha je nepopsatelná, něco mezi optimistkou a pesimistkou (i když několik lidí si vzalo do hlavy, že jsem spojenina dvou holek, Jéžo) Nesnáším ranní vstávání, nechce se mi z postele. Nechce se mi do vany, nechce se mi z vany. Nechce se mi od počítače, nechce se mi do postele, ale vytáhnout mě z ní je umění. Usínám zásadně se sluchátky v uších, poslouchám drsnější kapely, Iron Maiden, Nirvana, Beatles, Evanescence atd. O něčem co mám ráda nikdo nesmí říct, že se mi nelíbí, nebo, že jsou hrozný.
Mám několik "svých"... mužů..., na který mi nesmí nikdo" šáhnout" - Patrick Swayze, Simon Baker, John Lennon, Jim Parsons, Harrison Ford, Bradley Cooper atakdál.


(Pařba v Bankoku - nešahat, moje výroba!)

Mezi mé oblíbené filmy patří hlavně komedie, Pařba ve Vegas (taky Pařba v Bankoku), Zkus mě rozesmát, Pan a paní Smithovi, Šéfové na zabití, ale také Bílý oleandr, Gejša a Něco jako komedie. Stejně jako filmy miluju i knížky, hlavně od Roberta vana Gulika (jen!), můžu je číst pořád dokola, vím jak dopadnou, ale pořád je čtu.
Ráda vytvářím animace, upravuju fotky, fotím, píšu, čtu... je toho hodně, nebudu vás tím zahlcovat, stejnak vás to nezajímá. ;D

*(Jü-su... Jü-su... co jsme to za lotry? - z knížky Záhada čínského zlata)
Lorraine :P

Imagine.

17. august 2012 at 14:30 | Lorraine |  Šiblý řechtající se kůň.
Představte si, začínám zjišťovat, že se začínám vracet k hudbě, kterou jsem poslouchala, když jsem byla prcek, respektive, kterou mi táta pouštěl. Na videa, kde tancuju, na písničky od Ozzyho Osbourna bych se mohla koukat pořád. Nyní, po (přibližně) deseti letech jsem se k němu "vrátila". Vrátila jsem se k němu tak, jako jsem se vrátila k "Býtlsákům" a docela mě to děsí, co když se zachvilku objevím a v mobilu budu mít dětské ukolébavky? Nevím jak ostatní, ale mě by to docela štvalo. :D

Náhle zjišťuji, kolik lidí v mém okolí se dalo na drsnější skupiny. Pamatuju "ty časy" kdy o výtvarce hráli neskutečně přiteplené písničky, mé spolužačky do nich "zpívaly" příšerným hlasem (jako žáby) a poté (jakoby to bylo naschvál) se přidali i moji připitomělí spolužáci a začali pouštět něco, čemu se ani hudba říkat nedalo. Když jsem tedy nedávno zjistila od jedné kamarádky, že přešla na Nirvanu, Rolling stones, GN'R, přičemž nedokázala ani jednu pořádně vyslovit, musela jsem se zasmát, zasmát hlasitě. No jo, a teď si na blogu kamaráda přečtu, že poslouchá Mejdny, to mě rozesmálo, promiň jestli si to čteš, ale rozesmálo! :D

Před nemalou dobou jsem si začala schánět věci, které jsem měla na seznamu, na tajném seznamu. Už toho mám hodně, ale do září si musím ještě našetřit na jednu položku, nechcete mi někdo pomoct? Peníze pošlete poštou, nebo je navažte na poštovního holuba... :D

Jelikož už nevím, co bych a "žádost" pana F., abych ho zahrnula do článku jsem již splnila (jo a nikdy nic neuvařím podle tvého receptu) tak se rozloučím, posílejte peníze, užívejte prázdnin, nezmagořte (už úplně, někteří) a hlavně, nenechte ze sebe udělat pesimisty. ;)


Podle všeho jsem si i zničila přátelství (jo! přáteství) s jedním fajn klukem, asi jo. Blokace na fejsbuku, berete to jako " s tebou jsem skončil"? :D

Na, na, na, na, na, na, na, na, na, na, na, Hey Lorraine...
 


These colours don't run.

12. august 2012 at 16:11 | Lorraine :3 |  Šiblý řechtající se kůň.
Nyní již druhý den sedím před počítačem, kde mám otevřený fotoshop a snažím se co nejlépe použít rady od lektora. Fotím jak o život, ráno jdu na náměstí, vyfotím tak 25 fotek a běžím zpátky je upravit, aby byly alespoň trochu podle mých představ. Dnes večer budeme mít velkou prezentaci našich výtvorů, tady, v Bystřici nad Pernštějnem. Budu tam mít dva projekty, složku, kde jsou jen černobílé fotky a pohledy na náměstí (také v černobílé) a poté sérii domů, kde jsem změnila barvu fasády, nebo jsem ho zvedla o několik pater, tudíž se z malých domků staly "mrakodrapy"... :3

Pár ukázek tvorby:



Budu vzdálená.

3. august 2012 at 16:19 | Lorraine ^^ |  Šiblý řechtající se kůň.
Den trávím přemýšlením o neskutečných věcech, o neslušných kamarádech, hnusném počasí a odpočítáváním dnů do konce prázdnin (až skončí prázdniny, budu odpočítavat dny do táborového srazu). Poslouchám Nirvanu, jelikož jsem zjistila, že v nějakých chvílích se Mejdni prostě poslouchat nedají (samozřejmě je daleko víc chvílí, kdy se dají poslouchat). Sleduju Teorii velkýho třesku, lakuju si nehty na červeno. Když vykouknu z okna, prší. Dokonce jsem dneska měla tak velkou chuť na čipsy, že jsem si těch pět pater dobrovolně seběhla a koupila jsem si je.
(Nechutná Setuza, krásná já.) :D

Zítra odjíždím na 14 dní pryč, tři dny budu mít fotografický kurz, budu fotit starou architekturu, památky... Těším se, ale budu vzdálená...
Lorraine ^^

Pojďte, vytasíme zapalovače!

27. may 2012 at 14:07 | Lorraine of the Damned |  Šiblý řechtající se kůň.
Nekonečné šílenství, radost, šílená radost, přípravy, plány, šílené plány, šílená mysl...

Nic se nezměnilo, za těch týdnů co jsem nepsala mi v hlavě uvízlo dost nápadů, ale jakmile jsem začala psát, všechny mi přijdou pitomé, takže zase nic. Nemůžu se soustředit, nemůžu psát, strašně jsem se těšila, dokonce jsem si nabila foťák,
jenže bych se tam nevešla a stát čtyři hodiny? Pche, nikdy. I když bych se nejradši rozběhla a skočila do davu, tak jak to určitě dělá ona. Jenže jí chytnou fanoušci, mě by chytl asi jen táta.

"Mamíí, tatíí, sedmnáctýhočervnajevPrazeEvanescenceajábychtamhrozněchtěla,pjosímpifdso."

Takhle to vypadá, když se na něco hrozně těším, ale ani nevím jestli tam pojedu. Přiběhnu, vychrlím ze sebe větu, kterou jsem jen těžce poskládala v hlavě a snažím se dělat psí oči...jenže, celý koncert se stojí, čtyři hodiny, jako z těch záběrů z koncertu, lidi tam stojí, při smutné písničce vytasí zapalovače a mávají rukama, při rychlé, energické písničce skáčou, jak o život, takže není nic vidět. A přesně takový je ten koncert v Praze. Chtěla bych tam, fotila bych jako blázen, skákala tam, zpívala, řvala jako blbá fanynka. Na druhou stranu by mě tam lidi ušlapávali, šlapali mi na nohy, nic bych neviděla, tudíž bych nic neviděla, nezpívala bych, protože by mi do pusy lítaly vlasy jiných lidí a já bych se tam dusila.... Jenže já tam prostě chci! Chci fotky Amy, Terryho, Tima a všech ostatních, chci video jak tam zpívá a plácá si s fanoušky z pódia. Ale nechci přijít o hlas a nechci ohluchnout. Pojedu jindy, jestli bude. Musí...